Hanko, tak držím palce, i za Radka Krupu zdravím, odměna bude velmi zasloužená! Hanku a Felixe jsem dohnala za Novými Hrady - tedy spíš na mě museli počkat u patníku č. 54. Řítila jsem se za nimi s naivní otázkou v mobilu na Hanku "a to opravdu jdete po té hraniční čáře, co je na mapě?" Vydržela jsem pochod s nimi do cca 14.30 a po dvou krpálech dospěla k rozumnému závěru, že bych je zdržovala. Do kopců jsem je prostě nestíhala, ač oni měli oba obrovské krosny na zádech, o kilometrech v nohách ani nemluvě! Ostudně jsem se zase oddělila a odjela zpět do pohodlí do Prahy ... Až pak jsem z líčení Felixe tady na blogu ještě zjistila, že jsem měla dokonce štěstí na velmi pohodlný úsek, kde byla po hranici pěšina, místy i široká cesta. Takže vážení, je to obrovský výkon, odříkání, odhodlání, kdo to nezkusil, neví - a Hanko, vydrž, poslední dny jsou nejtěžší, ale ten úplně poslední - ten je zas pro změnu nejlehčí, přinejmenším ten pocit "zítra už nikam nemusím jít", ten povzbudí. Milena
Mílo, sice jsi s námi po hranici šla v místech, kde vedly přijatelné pěšiny, ale na druhou stranu zrovna v ten pátek a zrovna s tebou jsme stoupali do kopců nejvíce za celé předchozí dny. Takže štěstím na poholdný úsek bych to nenazýval, byť na Šumavě, v Kérkonoších i na Kraličáku byla jistě stoupání horší. Felix
Souhlasím s Felixem - ten úsek určiě nepatřil mezi ty nejsnazší ;-) Jsem ráda, že jsi nás vůbec uprostřed lesa našla a putovala s námi alespoň ten kousek. Díky!!
Právě jsem se vrátil z Čerchova! Bivoyka dorazila tak vysokým tempem, že téměř nebylo možno fotit :-) Média byla zastoupena iDnes a regionálním deníkem, zpráva o účasti TV pocházela pravděpodobně z rádia Jerevan. Zcela ve stylu uplynulých 97 dnů odmítla Bivoyka transport do Domažlic po čtyřech kolech a po malém občerstvení (s ohledem na prohibici) vykročila s doprovodem k domovu ("to seběhnu"). V pátek 21.9. zkusíme na www.idnes.cz vyhledat jméno a příjmení Hanky, měl by se objevit nový článek. Zdeněk
Gratuluji! Smekám, že jsi to nezvdala. A především, že jsi neměla strach. Já si představit, že jdu jako holka sama kolem republiky, píšu kde jsem atd. Tak mám v hlavě přímo živé scifi, kdo na mě kde číhá! Jsi vážně BIVOJKA! Ještě jednou gratuluji! Žížala
Děkuju za gratulace :-) Je pravda, že člověk se vždycky musí nejvíc bát zas jen druhého člověka. Na druhou stranu většina mých zkušeností ze setkání s jinými lidmi je velice pozitivních! Oni mnozí ti potenciálně nebezpeční lidé by se totiž asi sami do lesa (navíc za tmy) báli ;-)
Hanko,
OdpovědětVymazattak držím palce, i za Radka Krupu zdravím, odměna bude velmi zasloužená!
Hanku a Felixe jsem dohnala za Novými Hrady - tedy spíš na mě museli počkat u patníku č. 54. Řítila jsem se za nimi s naivní otázkou v mobilu na Hanku "a to opravdu jdete po té hraniční čáře, co je na mapě?" Vydržela jsem pochod s nimi do cca 14.30 a po dvou krpálech dospěla k rozumnému závěru, že bych je zdržovala. Do kopců jsem je prostě nestíhala, ač oni měli oba obrovské krosny na zádech, o kilometrech v nohách ani nemluvě! Ostudně jsem se zase oddělila a odjela zpět do pohodlí do Prahy ...
Až pak jsem z líčení Felixe tady na blogu ještě zjistila, že jsem měla dokonce štěstí na velmi pohodlný úsek, kde byla po hranici pěšina, místy i široká cesta. Takže vážení, je to obrovský výkon, odříkání, odhodlání, kdo to nezkusil, neví - a Hanko, vydrž, poslední dny jsou nejtěžší, ale ten úplně poslední - ten je zas pro změnu nejlehčí, přinejmenším ten pocit "zítra už nikam nemusím jít", ten povzbudí.
Milena
Mílo, sice jsi s námi po hranici šla v místech, kde vedly přijatelné pěšiny, ale na druhou stranu zrovna v ten pátek a zrovna s tebou jsme stoupali do kopců nejvíce za celé předchozí dny. Takže štěstím na poholdný úsek bych to nenazýval, byť na Šumavě, v Kérkonoších i na Kraličáku byla jistě stoupání horší.
VymazatFelix
Souhlasím s Felixem - ten úsek určiě nepatřil mezi ty nejsnazší ;-) Jsem ráda, že jsi nás vůbec uprostřed lesa našla a putovala s námi alespoň ten kousek. Díky!!
VymazatHanko, Felixi, tak dík, to jste mě uklidnili :-)
Vymazattady pár fotek, byl to pro mě zážitek, krátký, ale velký! Někdy doufám zase brzy na viděnou ...
https://picasaweb.google.com/111753626434012417018/SHankouAFelixemPoHraniciCR#
Milena
Na Čerchov zítra vyjíždí dokonce jedna z našich TV! Kancelář prezidenta republiky se zatím neozvala :-)
OdpovědětVymazatZdeněk
Bezva výkon :-)
OdpovědětVymazatMarie M.z Domažlic
Skvělé!
OdpovědětVymazatSmekám!
OdpovědětVymazatPrávě jsem se vrátil z Čerchova! Bivoyka dorazila tak vysokým tempem, že téměř nebylo možno fotit :-)
OdpovědětVymazatMédia byla zastoupena iDnes a regionálním deníkem,
zpráva o účasti TV pocházela pravděpodobně z rádia Jerevan. Zcela ve stylu uplynulých 97 dnů odmítla Bivoyka transport do Domažlic po čtyřech kolech a po malém občerstvení (s ohledem na prohibici) vykročila s doprovodem k domovu ("to seběhnu").
V pátek 21.9. zkusíme na www.idnes.cz vyhledat jméno a příjmení Hanky, měl by se objevit nový článek.
Zdeněk
Gratuluji! Smekám, že jsi to nezvdala. A především, že jsi neměla strach. Já si představit, že jdu jako holka sama kolem republiky, píšu kde jsem atd. Tak mám v hlavě přímo živé scifi, kdo na mě kde číhá! Jsi vážně BIVOJKA! Ještě jednou gratuluji! Žížala
OdpovědětVymazatDěkuju za gratulace :-) Je pravda, že člověk se vždycky musí nejvíc bát zas jen druhého člověka. Na druhou stranu většina mých zkušeností ze setkání s jinými lidmi je velice pozitivních! Oni mnozí ti potenciálně nebezpeční lidé by se totiž asi sami do lesa (navíc za tmy) báli ;-)
Vymazat