Zpátky doma

Už jsem několik dní doma nebo spíš zas na cestách mezi domovem a Prahou. Moje dobrodružství je tedy za mnou a já se zčásti s radostí a zčásti se steskem po svobodném toulání se lesy a lukami, pod modrým nebem i pod hvězdami a kopci i rovinami vracím k tomu "normálnímu" životu, kdy člověk celé dny dělá tisíc neodkladných věcí, které nikam nevedou a které těžko dají životu smysl. Nestíhám dělat nic z toho, co bych chtěla a měla včetně sepsání zprávy o cestě tady na blogu. Od toho mě zatím zdržuje i fakt, že se mi těsně před cestou rozbil počítač a nový jsem objednávala teprve před několika dny a ještě nedorazil.
Z nějakého důvodu najednou zase potkávám lidi zamračené, unavené a nevraživé, zatímco cestou jsem vesměs narážela na lidi milé, usměvavé a ochotné pomoci. A právě těm všem milým lidem - ať už známým či neznámým - bych chtěla poděkovat za jejich pomoc a podporu, protože moje cesta by se bez takové podpory nemohla uskutečnit. Děkuji tedy rodičům a Lukášovi za obrovskou pomoc a neustálou podporu, všem, kteří se ke mně na cestě, byť na chvíli přidali, kteří zařídili nějaké přespání, kteří dovezli jídlo a potřebné věci či kteří mi "jen" psali povzbudivé maily, vzkazy nebo SMSky. Děkuji všem, které jsem cestou potkala a kteří mi pomohli přátelským slovem, radou či dokonce nabídli přespání nebo jídlo. Podpora, které se mi dostalo často i od naprosto neznámých lidí, pro mě nebyla jen pomocí v nouzi, ale i důkazem, že dobří lidé ještě žijí a že jich není málo.
Postupem času (asi až budu mít nový notebook) dodám další  informace o cestě. Chtěla bych se pokusit shrnout především to, na co se mě často ptáte - co jsem měla s sebou, jaká jsem potkala zvířata, zda jsem se necítila osamělá, zda jsem se nebála, jestli jsem měla nějaké zdravotní problémy, jestli mě cesta nějak změnila, kde se mi nejvíce líbilo atd. Pokud byste měli jakékoliv další dotazy nebo připomínky, klidně pište na mail nebo do vzkazů. Ráda se podělím o své zážitky a zkušenosti.