31. srpna 2012

Hraniční přechod u Znojma

Zdravím z hraničního přechodu u Znojma. Prší, tak jsem se schovala do zdejšího obchodního centra. Na dnešek jsem přespala v penzionu Jelení farma v Ječmeništi. Cesta mi tady po té rovince docela ubíhá a domov už se rychle přibližuje. Jen doufám, že se zase brzo umoudří počasí, aby se šlo veseleji :-) Ještě opravím chybu z posledního příspěvku - nejjižnější obcí je údajně opravdu Vyšší Brod, ačkoliv informace na zadní straně mapy KČT tvrdí, že je to Lanžhot. I turisti se můžou mýlit ;-)

10 komentářů:

  1. Jsi úžasná - velký obdiv. Já jsem taky cestoval okolo ČR a i když jsem to měl možná trochu jednoduší - vůbec to nebylo jednoduché, ale stálo to za to. Jukni na jednoduchý popis mé cesty. http://remix.nicm.cz/miroslav-mondek-objel-republiku-na-kolobezce/
    Míra z Chebu e-mail miracheb@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Hádanka. Co maj společnýho zítřek, Slavonice, 11:00 a pes?
    Felix

    OdpovědětVymazat
  3. Jestli můžu ještě zasáhnout do diskuze. Nejjižnější obec jsou Studánky, jsou asi 7 km jižně od Vyššího Brodu. Zároveň tam je nejjižnější místo, kam se dá dojet po silnici (přechod Studánky - Weigetschlag). A kousek od Studánek je i nejjižnější hraniční patník. Na severu to pak je vesnice Severní, asi 3 km dál je pěší přechod a kousek od něj je i nejsevernější patník. Vím to proto, že jsem jel na kole nonstop od nejjižnějšího po nejsevernější bod. Pochopitelně jen od přechodu k přechodu.
    Evžen Ge

    OdpovědětVymazat
  4. Studánky jsou částí obce Vyšší Brod (viz. www.uir.cz)

    OdpovědětVymazat
  5. Hančin deníček z pátku 7.9. se nezobrazil, tudíž se pokusím reportovat já.

    Předem musím říct že cesta po hraničních patnících je peklo. Místy se jde mimo cesty, po kotníky v močále, do půl lýtek v borůvčí, do půl stehen v ostružinách, nebo naopak od prsou nahoru v hustých větvích mlází. I když ty nejnepřístupnější místa občas obchází Bivojka po cestách, stejně jde přímo po hranici 80% cesty. Tudíž Hančiných cca 25km denně po hranici bych se nebál srovnat se 40 km denně po cestách po rovině. Šli jsme každý den okolo 27 km od 9:00 ráno do 20:00 večer, tudíž průměrná denní rychlost dosahuje 2,5 km/h.
    Zdá se to málo, ale už pátý den jsem opravdu nemohl dojít. Zatímco ocelové bochany svalů na Bivojčiných nohách se do táhlých kopců pořád neúnavně zakusovaly. Až dojde Hanka domů, tak ji nepoznají, minimálně od pasu dolů...

    OdpovědětVymazat
  6. pondělí 3.9.
    Poté, co Bivojka proběhla Podyjí Rakouskem, přespala, tuším, ve Stálkově. Ráno ji čekalo překonání Dyje po lávce - nelávce a cesta s větrem o závod ke Slavonické celnici. Ještě než tam došla, vyrazil za ní zuřivý celník, hvízdal na píšťalku, řval "Stůj!" a poštval na ni psa. Ale nebyl to celník, nýbrž Felix a Hanka šla jak robot s klapkami na uších, očích, nebýt hbitého voříška Kristýnky, ani by nebyla dostihnuta.
    Společně pak všichni tři prošli po hranici až k trojmeznímu kameni u Starého Města p.L., povečeřeli na Kamčatce, plašili Daňky a prosili o vodu u Klein-Taxen a nedaleko i usnuli.

    OdpovědětVymazat
  7. úterý 4.9.
    Vlhkými lesy vede hranice často po malých potůčcích, jdeme po nich a často děláme dva kroky na jednom břehu, šp a zase dva kroky na druhém, pak zpět, jinak se to kvůli porostu a zákrutám toku nedá. Mírně sejdem z hranice k Romavským rybníkům. A pak se zas brodíme po patnících skrz samé ostužiní a borůvčí až k nízké dřevěné rozhledně u Hirschenschlagu. Za přechodem Nová Bystřice opět uvíznem v ostružinách, pak nás pěšinky zavedou k rybníčku Schwabteich, u něhož i samozvaný navigátor Felix poprvé zklamal. Patníky tam jaksi chybí, našli jsme až hráz rybníka Blanko. Den už končil a tak nás na večeři do Lesního hotelu Peršlák dovedla pro jistotu zelená značka. Jídlo bylo vskutku luxusní, stejně jako "zámecký" interiér restarace. Dva ošuntělí trempi s vlhkými ponožkami pověšenými na báglu zde působili jako pekelná zjevení. Přesto se s námi dala do řeči i paní majitelka tohoto paláce, precizní dáma v elegantním kostýmku s velice důstojným chováním. Opustili jsme to vybrané prostředí a raději lehli prostě u cesty, nedaleko od Košetického potoka. Ráno nás vyrušila veselá houbařka ve staré šusťákovce. A jen podle elegantního držení cigaretky jsme poznali, že je to ta včerejší noblesní paní majitelka...

    OdpovědětVymazat
  8. středa 5.9.
    Kolem Koštěnického potoka nešlo najít žádnou schůdnou cestu, po chvíli jsme hledali stezičky a cesty raději přiléhajícím rakouským lesem. Pak jsme našli Meridianstein - poledníkový kámen vyznačující přesný průsečík 15° poledníku a 49° rovnoběžky. 15. poledník jsme ten den ještě jednou překřížili, 49. běžku Hanka přejde sama ještě v Modravských divočinách.
    Okolo Staňkovského rybníku se letělo jak s větrem o závod, přímo po patnících vede vyšlapaná pěší silnice. Ovšem brzo poté jsme zapadli do rašelinišť. Těžko jsme hledali hráz rybníka Svobodný, po němž jsme chtěli kus neprůchodného terénu obejít. Naopak rezervaci Široké blato jsme po hranici dali. A pak přišla Dračice, tedy temperamentní říčka vyzývavého jména. Hanka se nejdřív divila, proč si přenáším zvlášť spacák, boty a pak teprve s báglem, tož někteří brodí navíckrát. jiní jen jednou, zato pořádně. Ještěže s sebou nosívám náhradní mobil. Spali jsme na kopečku Hřeben nedaleko Alt-Nagelbergu.
    Ráno se tak pěkne vzbudím, koukám, něco kolem křupe a najednou se 20m od našeho ležení vyloupne statný divočák. Úplně mi zatrnulo, polknul jsem knedlík a nebyl schopen výkřiku. To ale vycítila pejsek Kristýnka, vyskočila směrem ke kanci, vrr, haf, haf, a prase vzalo do zaječích.
    Bivojka dostála svému jménu a celou napínavou událost prospala, aniž by cokoliv tušila. Klidný spánek ve chvojí, toť statečnost bivojí!

    OdpovědětVymazat
  9. čtvrtek 6.9.
    Ráno jsme brodili divočinu až na přechod Halámky, poté naopak naše cesta vedla po frekventované rakouské silnici. Prošli jsme průmyslovou zónou Gműnd-Velenice do samotných Velenic, nakoupili zásoby i pamlsky, naplnili své žaludky česnečkou, gulášem a pivem. Vycházíme na cestu a já se poprvé setkávám s problémem "syndrom doplnění zásob." Po delší době žití o chlebu, taveňáku a trvanlivé uzenině se přede mnou rozprostřela takřka nekonečná paleta dobrot, které byli k dispozici. Mnohé jsem sežral a teď i to dávalo sežrat mé břicho, v němž se to všechno pralo. Šlo se mi prachbídně, do toho se mi zhoršili puchejře a bylo horko. Místo abych Hanku táhnul a motivoval, jsem ji najednou zdržoval. Vyřešil to jenom čas a zaběhnutí do mlází.
    Šli jsme po červené značce, z ní se vyškrábali na Holou horu a po hranici nás pak vedly stezičky a pěkné pěšiny kolem potoka, až jsme překvapivě brzo došli po pastvinách na Novohradskou celnici. Výborný penzion pro pejskaře, kde vařili nám i Kristýnce, točili delikatesní Platan. Sprchování, holení, praní a zanechání neskutečného hliněno-jehličnatého bordelu na podlaze, to je to, co udělá každý správný tulák v penziónu!

    OdpovědětVymazat
  10. aktuálně k dnešku - středě 12.9.
    Hanka je nyní patrně blízko hraničního přechodu Zadní Zvonková - Schöneben, ušla tedy už rozhodně přes 2100 km a zbývá jí cca 180 km. Už jen Šumava a začátek Českého Lesa. Podle plánu by to měla ujít za 8 dní.
    Držme jí tedy palce, ať to v dnešním náročném počasí přežije a dojde, i kdyby o nějaký ten den později.
    Felix

    OdpovědětVymazat